V dnešní době je velmi častým řešením firem poptaných k provedení nějaké zakázky, že řeší aktuální nedostatek pracovníků využitím osob samostatně výdělečně činných, takže nemusí přijímat do pracovního poměru pro tyto nárazové akce nové zaměstnance, pro něž by neměl po dokončení zakázky uplatnění.

Tyto firmy zároveň řešením této naléhavé situace obdobným způsobem získávají mimo jiné výhodu menšího administrativního zatížení, neboť s těmito pracovníky mimo pracovní poměr nemusí řešit jejich sociální a zdravotní pojištění atd.

Další oblastí, kde je, jak se zástupci firem domnívají, další úleva z jejich odpovědnosti, je názor, že si takto najatí pracovníci zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví při práci a bezpečnost provozu jakožto „samozaměstnavatelé“ sami a případný úraz jde na jejich úkor a je hrazen z jejich připojištění, které mají povinnost si sjednat.

Tento článek si klade za cíl objasnit, jak je to s odpovědností z pohledu bezpečnosti práce a provozu v případě, že takto najatý pracovník pracuje pro firmu jakožto osoba samostatně výdělečně činná. K tomu bude využito mimořádné události, která se stala v organizaci dozorované orgány státní báňské správy a která byla řešena až před Nejvyšším soudem.