Za posledních několik let došlo k výrazným změnám v přístupu k biologické rekultivaci těžbou narušených území.

Historicky se tato území navracela převážně do zemědělského či lesního půdního fondu podle toho, jaký typ pozemku byl těžební činností postižen. Lépe na tom byly ty lomy či pískovny, které se rekultivovaly hydricky, tedy zatopením těžebny vodou či ponecháním již vytvořeného jezera. Zhruba v 80. letech 20.století se začal ve vyspělých zemích rozvíjet nový obor zabývající se obnovou oblastí postižených těžbou přírodě blízkým způsobem neboli pomocí sukcesních procesů.

Ekologická obnova vychází ze základních ekologických teoretických konceptů, jakými jsou teorie disturbance, sukcese, ostrovní biogeografie, vegetační dynamika, vztahy mezi druhy, společenstvy, druhová koexistence a dalšími. V roce 1987 byla v USA založena Společnost pro ekologickou obnovu (Society for Ecological Restoration), která spojuje odborníky z celého světa zabývající se touto problematikou a zveřejňuje na svých stránkách praktické výsledky projektů ekologické obnovy. V České republice je nejznámějším průkopníkem této teorie aplikované v praxi prof. RNDr. Karel Prach, CSc. z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Právě nová metoda na obnovu území narušených těžbou inspirovala tehdejšího ředitele Českomoravského štěrku, a.s., pana Karla Lorka k jejímu využívání na jihočeských pískovnách, konkrétně na pískovně Cep II (foto), kde tento způsob obnovy měl velmi pozitivní výsledky na zvýšení místní biodiverzity (Additional disturbances as a beneficial tool for restoratin of post-minig sites: a multi taxa approach, K. Řehounková, J. Řehounek, 2016).