V roce 1843 byly na území Michálkovic hloubeny první dvě kutací jám. Jedna z těchto jam, do té doby nazývaná jáma č. 3, byla v roce 1850 nazvána Michael podle guberniálního rady Michaela Layera. V roce 1856 koupila důl Michael Severní dráha císaře Ferdinanda a ve vlastnictví této společnosti zůstal důl až do roku 1945. V roce 1862 byla přivedena z Přívozu do Michálkovic  tzv. Báňská dráha.

Jáma dosahovala hloubky 161,2 m v roce 1863, byla v dřevěné výztuži o rozměru 2 × 3 m. K odvodnění sloužilo parní důlní tahadlové čerpadlo s výkonem 16 HP. K těžení sloužil parní těžní stroj s ležatým válcem o výkonu 30 HP. Těžba probíhala v jakloveckých vrstvách. V roce 1871 při rekonstrukci těžní jámy došlo k jejímu zborcení a do vzniklého kráteru se sesula jámová budova, strojovna a část kotelny.

V roce 1874 byl do strojovny osazen parní dvouválcový ležatý těžní stroj o výkonu 120 HP (z roku 1873. Těžní jáma byla rozdělena cihlovou příčkou do hloubky 128 m na dvě části. První sloužila jako těžní a druhá jako větrní, vodotěžní a lezní oddělení. Pro odvod větrů byl instalován ventilátor Guibal (1874) o průměru 7 m, šířce 2 m, výkon 500 m³/minutu, poháněný parním strojem o výkonu 25 HP.  Pro čerpání vody sloužilo parní tahadlové přímo účinné čerpadlo s kataraktovým rozvodem o výkonu 100 HP z roku 1874 (Salmovy strojírny v Blansku).

V roce 1882 byla na jámu Michal převedena těžba z jámy Ferdinand, který se stal pomocným dolem.

V roce 1898 byla jáma Michal hluboká 397,8 m, celý její průřez již sloužil pro vedení úvodních větrů, ventilátor Guibal a tahadlové čerpadlo už nebyly v provozu.

V roce 1907 bylo zavedeno strojní vrtání při ražbě chodeb a brázdící stroje šramačky.

Současný vzhled areálu dolu pochází z let 1912–1915, kdy byl důl zásadně přestavěn podle projektu architekta Františka Fialy. Zároveň byl parní pohon důlních strojů nahrazen elektrickým pohonem. Nově vybudovaná strojovna byla rozdělena na dvě části – oddělení těžních strojů a kompresorovnu. Oddělení těžních strojů bylo vybaveno dvěma elektrickými těžními stroji o výkonu 2 480 HP (s elektrickou výzbrojí Siemens-Schuckert Wien a mechanickou částí Vítkovické železárny). V kompresorovně byl umístěn dvojitý rotační měnič Ward-Leonard-Illgner na jedné hřídeli. Dále zde byl instalován elektrický pístový kompresor EPK 6 ( asynchronní motor Siemens-Schuckert, mechanická část: Spojené strojírny Smíchov) a dva turbokompresory Jaeger. V roce 1941 byl jeden turbokompresor nahrazen výkonnějším turbokompresorem ETK 30 se synchronním motorem (výrobce: Českomoravské závody Brown-Boveri , akc. spol. Praha) a turbínou (1. Brněnská strojírenská společnost v Brně) s výkonem 30 000 m³/hodinu, výstupní tlak 0,6 MPa, 4 600 ot./min. V roce 1929 byl instalován druhý pístový kompresor Škoda, vyrobený v licenci Siemens-Schuckert, a dán do provozu v roce 1932. Všechno strojní zařízení lze dodnes vidět na původním místě.

Na důl Michal byla v roce 1913 převedena veškerá těžba z okolních dolů v Michálkovicích a v roce 1916 z dolů Jan a Josef ve Slezské Ostravě, jejich důlní pole byla sloučena s důlním polem dolu Michal. Od roku 1925 byl na dole Michal soustředěn sjezd mužstva z pomocných dolů.

Po znárodnění se v roce 1946 důl stal součástí Ostravsko-karvinských kamenouhelných dolů Ostrava (pozdější OKD) a název dolu se změnil počeštělého názvu Michal na Důl Petr Cingr (podle sociálně demokratického poslance rakouského říšského sněmu). V roce 1966 byl důl začleněn pod Důl Rudý říjen v Heřmanicích.

Po ukončení těžby v roce 1994 byl areál darován Ministerstvu kultury, které zde zřídilo Průmyslové muzeum. To bylo v roce 2000 zrušeno a areál převzal NPÚ, územní odborné pracoviště v Ostravě, které zde instalovalo expozici tzv. posledního pracovního dne. Od tohoto roku je Důl Michal přístupný veřejnosti.

Jsou k dispozici 4 prohlídkové okruhy: Cesta havíře do práce, cesta havíře do práce a zázemí, venkovní prohlídka a Merkur a mimořádné noční prohlídky.