Většinou ovšem nejde o čistý písek, který se používá například ve sklářství a ročně se jej vytěží okolo jednoho a čtvrt milionu tun. Mnohem více se u nás těží štěrkopísky, které mají využití především ve stavitelství a kterých vytěžíme za jeden rok okolo 11 milionů m³. Většina získaného písku najde využití jako příměs do betonu – získávání stavebních materiálů ovšem není jediným přínosem, který nám pískovny nabízejí. Mohou totiž rovněž pomáhat se stabilizací hladiny podzemních vod, což je vzhledem k dlouhodobému extrémnímu suchu na našem území nesmírně důležité.

Těžba písku má u nás dlouholetou tradici – ostatně v Českém ráji se nachází ložisko jednoho z nejkvalitnějších sklářských písků v Evropě. Ve větší míře se u nás ovšem těží štěrkopísky, ze kterých jde písek do betonáren, ale třeba i na broušení a do pískovišť. Těžba štěrkopísku má přitom překvapivé benefity pro okolí. Pískovny stabilizují hladinu podzemních vod a přispívají tím k tomu, aby nedocházelo poklesům ve vrtech pitné vody.

Těžba štěrkopísku v České republice

Každý rok se na světě vytěží až 50 miliard tun písku. Zajímavostí je, že naprostá většina jej nepochází z pouští, kde je ho zdánlivě nekonečná zásoba. Pouštní písek totiž není vhodný pro použití ve stavebnictví – je totiž příliš omletý a není jej proto možné využít jako plnivo do betonu. To je přitom vůbec nejčastějším využitím písku, a to i v České republice.

U nás se vytěží za rok okolo 11 milionů tun m³ štěrkopísku – přesnou hmotnost je přitom těžké určit, protože zatímco písek váží okolo 1,7 tuny na m³, štěrk s různou frakcí obsahuje různé množství mezer a má tedy i jinou hmotnost na jeden kubík. Písek a štěrk se obvykle rozděluje již na místě těžby, někdy je jsou s pískovnou dokonce spojené i další výrobní závody, které vytěžené stavební materiály rovnou zpracovávají.

Písek z doby ledovců

Písek se u nás v naprosté většině případů těží povrchově – jde obvykle o velké a mělké jámy, u kterých se písek nachází hned pod svrchní vrstvou půdy. Ložiska se totiž nejčastěji nachází v okolí velkých řek, které sem písek zanesly z hor v době obzvláště velkého průtoku. Jde proto o takzvané interglaciální či ledovcové náplavy, které zakrývá jen tenká vrstva horniny.

V nížinách dochází během těžby k samovolnému zaplňování pískoven vodou, písek a štěrk proto obvykle vyzvedává ze dna takzvaný plovoucí korečkový bagr. Ten má na dlouhém vodiči připevněné jednotlivé korečky, tedy jakési kbelíky, které materiál nabírají.

Štěrková jezera, která vznikají přitékáním vody z okolních písčitých štěrků, pak zůstávají na místě i po vyčerpání ložiska a ukončení těžby. A právě tato jezera jsou klíčem k mnoha nečekaným pozitivům, která pískovny nabízí svému okolí.

Prospěšnost pískoven pro okolí

Nemluvíme zde přitom o oblíbeném využívání štěrkových jezer ke koupání a vodním radovánkám. Mnohem významnější je totiž role, kterou hrají pískovny při stabilizaci podzemních vod. Tato role je o to důležitější, že podle zprávy Českého hydrometeorologického ústavu z března 2021 byl loni stav podzemní vody v mělkých vrtech a pramenech nejhorší od roku 1971 a podnormální byl i stav hlubokých zdrojů pitné vody.

Pískovny přitom pomáhají zdroje pitné vody stabilizovat, protože způsobují zvyšování hladiny podzemní vody v hlubších místech těžby. Díky tomu nehrozí v období extrémního sucha náhlé vysychání vrtů a pramenů v okolí jezera.

„Za dosavadní dobu provozování jsme nezaznamenali žádné negativní vlivy těžby štěrkopísků na naše odběry surové vody z našich vrtů v prameništi. A to jak z hlediska množství, tak i kvality vody,“ popisuje Ing. Josef Borecký, výrobní náměstek ve společnosti Vodovody a kanalizace Nymburk, svoje zkušenosti se spravováním vrtů podzemních vod nedaleko pískovny Kluk u Poděbrad, kterou provozuje společnost CEMEX. „Naopak máme záměr vybudovat a posilovat naše vodní zdroje právě kolem vzniklých jezer,“ dodává Borecký.

Pozitivní vliv na pitnou vodu

Díky jevu známému jako umělá infiltrace mohou totiž pískovny dokonce zvyšovat hladiny podzemních vod a tím i vydatnost zdroje pitné vody. Zatímco přirozenou infiltrací je vsakování vody do půdy ze srážek či břehů řek a jezer, u umělé infiltrace je důvodem vsakování umělé zaplavení povrchu. Na řadě míst za tímto účelem vznikají speciální vsakovací nádrže, u nás například v Káraném ve středních Čechách. Stejnému účelu, tedy obohacení zdroje pitné vody, ale mohou sloužit právě i pískovny.

Není se přitom bát ani toho, že by těžba štěrkopísku mohla mít namísto množství pitné vody negativní vliv na její kvalitu. Vrty je totiž možné umístit již v bezprostřední blízkosti štěrkových jezer.

„Bezpečnou vzdálenost těžby štěrkopísků nelze jednoznačně určit, velmi důležité je budoucí užívání otevřených jezer a vodních ploch. Pokud jsou jezera určena jako zdroj surové vody pro další úpravu na vodu pitnou nebo bude zakázáno jejich užívání ke koupání a chovu ryb, tak vzdálenost může být pouze padesát metrů,“ vysvětluje Borecký.

Pískovny jsou proto svému okolí prospěšné nejen tím, že poskytují nejvyhledávanější stavební materiál na světě, ale také tím, že zajišťují stabilitu hladiny podzemních vod. Jedinou nevýhodou pískoven je tak to, že pokud chceme těžit z prospěšnosti štěrkových jezer pro zdroje pitné vody, musíme se vzdát onoho oblíbeného koupání. V době, kdy se potýkáme se stále větším suchem, to však bezesporu stojí za to.